Hlemýžď zahradní

hlemýžď zahradní
Hlemýžď zahradní
Stupeň ohrožení podle IUCN
nevyhodnocený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: měkkýši (Mollusca) Třída: plži (Gastropoda) Řád: stopkoocí (Stylommatophora) klad Heterobranchia informal group plicnatí (Pulmonata) klad Eupulmonata informal group Sigmurethra Nadčeleď: Helicoidea Čeleď: hlemýžďovití (Helicidae) Rod: hlemýžď (Helix)
Binomické jméno
Helix pomatia Linné, 1758

 

 

Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití, při své velikosti 40 – 50 mm je tak největší ulitnatý plž v Česku.^[2] Má žlutohnědou schránku s tmavými pásky. Dožívá se až šesti let, vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává v půdě.^[2]

Pohybuje se rychlostí 5 m/h.^[3]

Vzhled

Hlemýžď zahradní má kulovitou pravotočivou (levotočivost je rarita) ulitu z uhličitanu vápenatého širokou 32–50 mm a vysokou 30–50 mm.^[zdroj?] Tělo je však dlouhé asi 10 cm.^[4] Základní stavba těla je stejná jako u ostatních stopkookých plžů. Hlava nese 2 páry tykadel, z nichž ten delší pár nese oči a kratší pár je orgánem čichu a hmatu. Ústní otvor obsahuje uvnitř radulu, což je pilníkovitá chitinová destička. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu. Vnitřní orgány jsou uloženy v útrobním vaku v ulitě.

Soustavy

• Trávicí soustava: ústa s pilníkovitou chitinovou destičkou (radula), hltan, jícen, žaludek, střevo, slinivkojaterní žláza
• Dýchací soustava: plicní vak (součást pláště)
• Vylučovací soustava: metanefridie
• Cévní soustava: otevřená, srdce (1 komora a 1 předsíň), namodralá krev (měď)
• Nervová soustava: uzlinová
• Pohlavní soustava: přímý vývoj, hermafrodité

Potrava

Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly, denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Na rozdíl od mnoha jiných plžů dokáže trávit celulózu.

Vývoj a rozmnožování

Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Dva hlemýždi k sobě přilnou spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Páření trvá dlouhé hodiny. Hlemýždi využívají každé příležitosti ke spáření. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou si sám vyhrabal v zemi, 25-50 vajíček.^[4] Dožívá se pěti až sedmi let.^[3]

Využití hlemýždě člověkem

V některých zemích slouží jako potrava člověka, či se pořádají i hlemýždí závody. Jejich chov k jídlu byl znám už za dob Římanů. Dnes je konzumováno přibližně 15 druhů rodu Helix. Masový chov, který by pokryl poptávku, se stále nedaří. Získávají se tedy většinou sběrem v přírodě. To může ovšem v některých lokalitách znamenat vážné ohrožení populací.^[5]

Rozšíření a ohrožení

Hlemýžď zahradní žije na vlhkých a stinných místech v trávě, v křoví, na okrajích lesů. Objevuje se také na zahradách (někdy považovaný za škůdce). Centrum areálu rozšíření je ve střední a jihovýchodní Evropě. Je uveden v příloze V směrnice o stanovištích.

Je rozšířen v Belgii, v České republice (málo dotčený druh), ve východní Francii, v severní Itálii, v Německu (uveden jako zvláště chráněný druh v příloze 1 Spolkového nařízení o ochraně druhů), v Nizozemsku,^[6] v Rakousku, v západní části Ruska, na Slovensku, na Ukrajině a v zemích Balkánu.